panoptikum britských metropolí II.

aneb kolombo šel na sever..
Stejným směrem jsme vyrazily následující pátek rovnou od pracovního stolu. Druhá nějvětší britská metropole nás přivítala kolem osmé. O půlhodinu později jsme se celkem bez problému dostavily do Sally Oak, na zvláštní studentskou akci s nedefinovatelným záměrem.

Organizátoři našeho víkendu očividně nepočítali s tím, že pracující lid přijede hladov, tak jsem se cca hodinu snažila hlasité protesty svého žaludku zahánět půllitrem cideru. Před tím, než jsem vložila sousto do úst, jsem dalších 30 minut strávila výběrem restaurace (čti fast food). Když jsem statečně zdolávala polovinu kebabu v podniku, který jsem od začátku odmítala, a kdosi zavelel k odchodu, už jsem vážně měla chuť druhou půlkou své večeře někomu vylepšit obličej. Zbytek večera naštěstí proběhl v příjemné atmosféře nad poolem (čti billiard). A šok z prostředí, kde jsme měly nocovat, nenastal jen díky značně pokročilé hodině noční.

Hned po ránu mě čekal adrenalinový zážitek ve sprše. Pak trocha nerozhodného bloumání po Bullring Shopping Centre a konečně snídaně - frančíza EAT. - snad jen díky jejich vynikající panini s mozarellou a rajčaty jsem měla sílu na další zevling při čekání na posledního člena tlupy. Juraj dorazil a my konečně mohli začít odhalovat krásy Birminghamu, v následujícím pořadí: Brindley Place - Mailbox - BBC - Broad Street - Jewellery quarter - St Philip's Cathedral - indian restaurant - Birmingham's Canal Barge ride - clubbing a zas ten kutloch.

V neděli nás pak čekala cesta se sladkým koncem, a to do Bourneville a Cadbury Worldu. Pánové, takhle si představuji správně komerčně pojatou self-promotion.. z muzea a výroby čokolády rovnou do podnikové prodejny!