Jelikož se nám rychlostí stíhačky přiblížil čas dovolování, přišlo to i na mou věčně pracující a zmatek vytvářející kolegyni. Předpokládám, že pouze její absence a příprava důležitého eventu dovedly ji a mého šéfika k nápadu povolat mě do samostatné akce. Poprvé mi tak na hrb byla hozena organizace naší účasti na jedné konferenci*. Zároveň jsme však ale po dlouhé době měli marketingovou poradu, od kreté jsem si slibovala, že mě zas trochu vrátí do obrazu. Tím, že se tu totiž hodně prosazuje home working (čti práce z domova) a každý má vlastní sféru zodpovědnosti, tak člověk ztrácí časem přehled. Takže se asi milí čtenář dovtípí, že jsem nebyla zrovinka nadšená tím, že z porady musim odkvapit do Londonu kvůli nějaké přiblblé akci, která ještě ke všemu začíná ve čtyři odpoledne.. a končí v osm večer! Každopádně když marketingový direktér rozhodne, nic s tim nenaděláte..
A tak jsem jela.. tedy vlastně stála. 10 minut.. "Pohoda, mám v plánu časovou rezervu".. 12 min.. sundavám sluchátka a poslouchám strojvedoucího, že je na trati nějakej problém.. 17 min.. "Sakra! Když je na trati problém, tak proč už kolem úspěšně! projelo několik vlaků?".. 25 min.. dozvídám se, že závada je poněkud závažnější, a tak si nám mašinfírer dovoluje navrhnout plnou parou zpět a přesednout na jiný vlak.. 30 min.. "Proč ten debilní vlak pořád stojí?!" Volám do 
kanceláře, ať kurýra posunou o půl hodiny.. "Nooo, bude to teda honička!" A taky byla. Naštěstí kolegové dorazili zároveň se mnou a se sestavením stánku a plasmy pomohli.. I tak jsme se ale pěkně zapotili, k čemuž tedy značně přispělo znovu se probudivší léto.
Akcička začala velmi pozvolna a mě se dělaly mžitky před očima z představy, že se tu budu nudit celé čtyři hodiny, zatímco se chlapíci věnují zevlujícím páprdům.. Konečně jsem měla čas a začala si dávat do souvislostí náhodné indície.. zevrubná prohlídka u vchodu.. obrazy starých pánů se jmény honosícími se titulem Sir.. a co ty 
obrazovky s popisem jednání, co právě kdesi probíhá.. nebo to otravné zvonění? Jejda, my jsme v parlamentu! Portcullis House, mimochodem architektonicky velmi zajímavá budova, se stala v roce 1992 díky nedostatku místa ve Westminstru součástí Houses of Parliament, a mně se sem podařilo dostat.. úplným nedopatřením! Samozřejmě mě úmysly na vytracení se po anglicku okamžitě přešly, což se vyplatilo zejména v závěru večera. Nejen, že jsem příjemně pokonverzovala s jedním z našich předních lidí na ochranu dat z Bell Labs a pár politiky na téma Československo a jeho "pád", ale přišla jsem na to, že má britský parlament dokonce víno vlastní výroby. Chardonnay nechutnalo vůbec špatně, pánové. Skok na dvě do jedné hospůdky přes ulici po skončení akce a odeslání kůrýra už se tak stal jen malinkatým zpestřením dne plného překvapení.
_____________________
*Konference asi není úplně to správné slovo, které by vystihlo podstatu většiny eventů v UK. Spíš by se dalo mluvit o veletrzích, a to všech možných rozměrů a úrovní, jejichž hlavní nápní je shluk stánků vystavovatelských firem (a cílem vyrejžování co nejvíc peněz, pozn. autora). Ze samotné konference se pak stává jen doprovodný program, což se občas odráží i v její úrovni. Trend tak spěje k tomu, že větší firmy, aby nalákali člověka bažícího po nových informacích (a občas po reklamních předmětech!), začínají pořádat přednáškové bloky přímo na svých stáncích.
