08/06/2008

the best, the best, the best, the best of.. Foos

aneb what about a Saturday night at Wembley?!
Tak mám své poprvé konečně za sebou.. a bylo to absolutně superb (čti skvělé)! Neplašte se, sekci "láska, sex, něžnosti" jsem na blogu nezavedla a ani s tím nehodlám začínat.. i když he's My Hero!

Těm bystřejším (nebo spíš hudebně zběhlejším) asi už došlo, že narážím na kapelu Foo Fighters. Foos totiž zamířili do londýnského Wembley Stadium. S myšlenkou zajít na jejich koncert jsem koketovala už od začátku roku. A jelikož bych byla schopná zas svojí šanci promarnit!, tak jsem si pro jistotu v úterý bookla hned lístky dva. "On se přece někdo najde.".. jenže chyba! Zbytek týdne jsem tak strávila zvažováním nejefektivnějších komunikačních kanálů, kterými propašovat promo svého ubohého bezprizorního lístku. Facebook, Google groups i osobní agitace.. nakonec selhalo všechno, a tak se pro mě dva lístky a na účtě o stotřicet liber míň staly obrovskou motivací si tenhle gig nenechat ujít.. byť sama!

Brány Wembley otevíraly ve čtyři, hodinu a půl před prvním předskokanem Futureheads. Nebyli špatní, stejně jako Supergrass, kteří nastoupili na jejich místo o hodinu později. Přesto se předskokanská předehra neskutečně vlekla. Vyvrcholila půl hodiny před příchodem Fighterů a ve chvíli, kdy na pódium vlezli technici, už celá aréna vřela.. lidi se nemohli dočkat.. stejně jako já. Dave nastoupil s The Pretender jen s 15 minutovým zpožděním a o pár desítek minut později za to arénu odměnil asi čtvrthodinovým pózováním za hudebního doprovodu. Byl to šok, když vyplul zpoza stanu s aparaturou cca čtyři metry ode mě.. a náležitě si to užíval, parchant!

S přibývající tmou a odeznělými tóny těch největších hitů, které šlo poznat podle hlasitosti chóru, atmosféra gradovala. Už na mě nebylo místo, které by neschytalo spršku piva nebo jiné podivně lepkavé tekutiny, jež nadšení fandové v eufórii odhazovali. Nikomu to nevadilo.. stejně jako drobný déšť, který se začal snášet do barevných světel. Úžasně dokresloval neuchopitelnost okamžiku. Asi nikdy v životě nezapomenu na to, jak Dave vybudil mnohatisícový dav lidí včetně sebe a dvou aktérů Led Zeppelin, vydat ze sebe to nejlepší.. a do toho z nebe začaly pršet hvězdy..

1 comment:

zaslepenec said...

to je popis jak od Čapka :D
ale věřím, že to musel bejt nářez