48 hodin v paříži

aneb už jste někdy potkali někoho, kdo byl v Paříži a neviděl Eiffelovku?!
Pondělí 9.00 office Alcatel-Lucent v Maidenheadu. 12.00 ohledání těla na Heathrow. 14.30 přelet nad "La Manchou". 16.00 beru batožinu na OCG - tohle letisko je vážně jak vystřižené z Arthura C. Clarka - snažim se dopátrat cesty do centra, stanice Miromesnil. Trocha bloudění v neznámém dopavním systému. 18.00 HQ Alcatel-Lucent v Rue la Boetie, tam jakoby se čas na chvíli zpomalil. Blbneme a fotíme se s Caro na ochozu.. na mostě.. na schodech.. u recepce.. 20.00 Avenue St Ouen - zbavím se břemene a vyrážíme do ulic mého vysněného města.. La Pigalle - Moulin Rouge - Mont Martre - les crepes et une bouteille de vin de Provence..
Úterý 9.00 na cestě směr Palais de Congres - Porte Maillot. 10.00 snídaně v Le Meridien Etoile, na skok v budově Enterprise Fora. 12.00 Le Restaurant de l'Entrecote - stojí přede mnou hromada hranolků a několika plátků úžasně vypadajícího steaku, sním ani ne půlku a na talíři mi přistává další porce.. tohle vážně nedám! 13.00 - 17.30 neustále na nohou, vyřešit platbu, upřesnit požadavky na meeting room, "Jak to, že nemáme head sety na demo tours?!" 19.00 u baru Irish pub James Joyce. 1.00 hotelový pokoj..
Středa 8.00 vykrádám se z pokoje a mířím směr La Fourche. 9.00 rychlá sprcha, balím věci. 10.00 HQ v Rue La Boetie - sakra, papír se zasekl v tiskárně, tahle gramáž neproleze.. 10.30 le centre de reprographie v přízemí - chlapík nerozumí anglicky ani zbla, navíc nic nevytiskne bez objednávky "Bože, co je tohle za svět, že i v jedné firmě musíte mít na všechno objednávku?!" 11.00 Alcatel-Lucent Enterprise Forum - potvrzení platby.. telefon na řidiče autobusu.. oběd.. demo tour s Nealem a Khipu.. pár fotek. 15.30 hotelový pokoj, zas ten těžkej bágl. 17.00 OCG - láhev vína a čokoláda v krabici s Eiffel Tour v duty free. 19.15 Heathrow - terminál 2

Už asi vím, jak vypadá Paříž z TGV. Musím se do toho města vrátit, prostě musím..

na skok u královny

aneb čaj o páté ve windsoru
Jestli jsem si v lednu říkala, že se v práci nenudím, tak teď těch úkolů přibývá snad geometrickou řadou. Přesto si pořád zachovávám jistou dávku optimismu a doufám, že se to po eventu v Paříži zklidní. Třeba z toho časem vyrostu..

Každopádně žiji v duchu hesla "nejen prací živ je člověk". Tím se moje dny značně projasňují.. hlavně tedy ve večerních hodinách.

Konkrétně právě skorem uplynulý víkend prozářilo i slunce. Jarní počasí nás vylákalo do ulic Windsoru a komnat Windsor Royal Castle. Poprvé za svůj, skoro tříměsíční, pobyt v UK jsem si připadala jako turista. Ostatně s mobilním průvodcem na uchu a mapkou v kapse to snad ani jinak nejde.

Ačkoli jsme propásli poslední prohlídku s živým výkladem, podařilo se nám královská apartmá přecijen proběhnout s fundovaným doprovodem jednoho ze 150 služebných a obyvatel stále pulzující pamětihodnosti. Ten se nás tímto velmi příjemným způsobem snažil taktně popohnat v naší prohlídce. Starý uhlazeným pán ve mně zanechal natolik hluboký dojem, že si kladu otázku, zda nepocházel z šlechty. Jen s velmi silnou dávkou představivosti by mě napadlo něco podobného očekávat od paní, které tak často potkáváme na výstavách, sedící tiše na židli a v lepším případě nezúčastněně zírající do podlahy.. (kustodky se jim nadává)

Ten samý údiv ve mně zanechala návštěva italské restaurace v podhradí, kam jsme se usadili po zavíračce královského sídla. Ačkoli bylo plně obsazeno, personál se hostům věnoval velmi intenzivně.. dokonce natolik, že nám přinesli zamýšlený starter (čti předkrm) zároveň s hlavním jídlem. A tak jsem svou vegetariánsky obloženou ciabatu zakusovala ciabatou jinou, nahřátou s máslem a česnekem. Už víte, kam zavedu vaše kroky, až mě poctíte svou přítomností v Británii?!

i just want to know who i am

včera mi kamarádka řekla, že jsem úspěšná.. nevíte někdo, co je to úspěch? mi totiž přijde, že dělám jen to, co musím.. snažím se zjistit, kdo jsem.