na skok u královny

aneb čaj o páté ve windsoru
Jestli jsem si v lednu říkala, že se v práci nenudím, tak teď těch úkolů přibývá snad geometrickou řadou. Přesto si pořád zachovávám jistou dávku optimismu a doufám, že se to po eventu v Paříži zklidní. Třeba z toho časem vyrostu..

Každopádně žiji v duchu hesla "nejen prací živ je člověk". Tím se moje dny značně projasňují.. hlavně tedy ve večerních hodinách.

Konkrétně právě skorem uplynulý víkend prozářilo i slunce. Jarní počasí nás vylákalo do ulic Windsoru a komnat Windsor Royal Castle. Poprvé za svůj, skoro tříměsíční, pobyt v UK jsem si připadala jako turista. Ostatně s mobilním průvodcem na uchu a mapkou v kapse to snad ani jinak nejde.

Ačkoli jsme propásli poslední prohlídku s živým výkladem, podařilo se nám královská apartmá přecijen proběhnout s fundovaným doprovodem jednoho ze 150 služebných a obyvatel stále pulzující pamětihodnosti. Ten se nás tímto velmi příjemným způsobem snažil taktně popohnat v naší prohlídce. Starý uhlazeným pán ve mně zanechal natolik hluboký dojem, že si kladu otázku, zda nepocházel z šlechty. Jen s velmi silnou dávkou představivosti by mě napadlo něco podobného očekávat od paní, které tak často potkáváme na výstavách, sedící tiše na židli a v lepším případě nezúčastněně zírající do podlahy.. (kustodky se jim nadává)

Ten samý údiv ve mně zanechala návštěva italské restaurace v podhradí, kam jsme se usadili po zavíračce královského sídla. Ačkoli bylo plně obsazeno, personál se hostům věnoval velmi intenzivně.. dokonce natolik, že nám přinesli zamýšlený starter (čti předkrm) zároveň s hlavním jídlem. A tak jsem svou vegetariánsky obloženou ciabatu zakusovala ciabatou jinou, nahřátou s máslem a česnekem. Už víte, kam zavedu vaše kroky, až mě poctíte svou přítomností v Británii?!