Jelikož už mě někteří z vás začali slovně kamenovat za absenci nových postů, rozhodla jsem se věnovat zas trochu času svému virtuálnímu já. Za těch pár měsíců se mi tu nakupilo několik událostí hodných zveřejnění. Tak tedy popořádku..
Jednou ze záležitostí, které jsem si jako člověk žijící v UK nemohla nechat ujít, byl boat race (čti závod veslic) odvěkých universitních rivalů Oxfordu a Cambridge. Místem konání je tradičně neutrální "půda" londýnského toku Temže. Závod se konal v sobotu po Velikonocích, kdy by snad ani psa ven nevyhnal. Pes ani jeden, lidí však bylo na trase závodu jako kobylek. Stálo nás celkem dost úsilí najít na mostě volnější místo s dobrým výhledem na cílovou "rovinku". Závod začal.. dozvěděli jsme se z rádia jednoho ze spolupřihlížejících. Za několik okamžiků už bylo možné v dálce na hladině zahlédnout pár malých pohybujících se skvrn, které stále rostly. Chápala jsem, že zřejmě nemá cenu fandit, dokud nejsou veslice nadohled. Čekala jsem, kdy už konečně začne dav kolem mě křičet, pískat, tleskat. Nic. Za napjatého deprimujícího ticha se letošním vítězem stal Oxford. Poražení museli na místě hanby před promrzlým a navlhlým publikem počkat, až se vítězná posádka vylodí.. díky bohu, že ani teď nikdo nepovykoval nevybíravé zostuzující posměšky. 
Happy Cosmonauts' day! V duchu důvod k oslavě se vždycky najde, jsme 12. dubna strávili na party ve Swindonu, kterou pro nás připravily Zhenya a Katya. Tento datum je prý v Rusku věnován oslavě kosmonautů a kosmického průmyslu. Důkladná příprava zahrnovala nejen ruskou lihubohatou tabuli, ale také prezentaci o Rusku, zdejších lidech, zvycích. Posléze bylo možné v některých případech část nově nabytých vědomostí uplatnit v soutěžním kvízu. Mou slabinou v soutěži se stal zbytek týmu.. za vše snad mluví odpověď, kdy se dva Pakistánci, Portugalec a Keňan domnívali, že nejsledovanějším novoročním programem v Rusku jsou kreslené pohádky z dílny Walta Disneye! Ani pohled Rudého náměstí nedokázal zmírnit mé rozčarování a zklamání z prohry.. tohle jste tedy projeli, pánové! Druhý den už proběhl o poznání vítězněji.. po několika letech jsem stoupla na zapůjčené brusle a s několika šrámy a mnoha modřinami si pak vychutnávala odpolední oběd v jednom z mých nejoblíbenějších fast foodů Pizza Hut. Bruslař jsem byla ale jednoznačně nejlepší! ;)