jak se stát legálním přistěhovalcem

aneb flathunting a jiné libůstky..

Aby se z člověka přiletivšího do cizích krajů nestal bezdomovec ještě před tím, než započne svou závratnou a světlem prozářenou kariéru (jak jinak!), je dobré si pořídit pár schopných přátel, kteří jsou ochotni poskytnout pomoc nejen tělu, ale občas i těžce zkoušené duši.
Jen díky tomu (Lucko, děkuju moc za vše!) jsem si mohla shánění vlastního působiště dostatečně vychutnat a podniknout tak náležitý exkurz do oblasti kultury bydlení všemožných ras a národů.. a že to byla přehlídka pestrá! Jelikož je můj standard a nároky na bydlení výšší, tak jsem si brouzdání po britských serverech o spolubydlení (osobní tip: obstarat si místní inzertní noviny), obtelefonovávání a ztrácení se dostatečně užila. Sice se pokládám za člověka s dobrým smyslem pro orientaci, ale kombinace tmy, vytrvalého deště a důmyslného systému i pro pěšího slepých ulic, mě dokázala dohnat k několikavteřinové hysterii.

Ale aby si vážený čtenář nemyslel, že stačí si sehnat dobré bydlo a tím to hasne.. Abych si nezrujnovala i tak bleskurychle hubnoucí prasátko hned nazačátku, co nejdřív jsem si koupila místní simku, vyřídila slevu na vlak (platí do 26 let) a lítačku metropolitního mhd "oystercard". Založit si bankovní účet je oproti ČR vyložená procházka růžovým sadem.. ačkoli nemá člověk ani floka, do několika málo dní má v poště přístupové kódy na internetbanking, visa čipovou kartu a ještě šeky.. a to všechno "Čechu, div se!" bez poplatku.

National Insurance Number a registrace v systému Worker Registration Scheme už tak bezproblémové nejsou.. i v UK narazíte na šimla..

a jsem fuč

aneb pro ty, kteří nestihli zachytit můj úprk do UK

Dneska (27.11.07) mám malé výročí. Už je to 14 dní, co let PRG-LTN 2122 bezpečně přistál na runway kupodivu maličkého letiště v Lutonu na území UK (čti Velké Británie). Z jeho útrob se vyřinula hrstka cestujících (oproti Jumbo Jet 747 to byla opravdu jen hrstka) včetně skvělého hudebníka Dana Bárty (dodnes se mi nepodařilo zjistit, co v Londýně dělal.. možná proto, že jsem se nestihla zajímat).. a zcela vzadu i mé maličkosti.

Od děsivé a strastiplné cesty vlakem, před níž jsem byla vlastním kufrem s 10kg nadváhou stržena z jezdících schodů, málem zavalena a možná i zabita (30 kg ve skořepině je přecijen 30 kg), jsem stihla vyřídit všechno možné, až do té míry, že mám poslední týden volna před nástupem do svého prvního oficiálního zaměstnání. A když na člověka přijde nuda, kamarádi mu podstčí myšlenku místo mailů založit blog, tak mu to nedá a začne blbnout do virtuálního prostoru. Tak asi tak.