a jsem fuč

aneb pro ty, kteří nestihli zachytit můj úprk do UK

Dneska (27.11.07) mám malé výročí. Už je to 14 dní, co let PRG-LTN 2122 bezpečně přistál na runway kupodivu maličkého letiště v Lutonu na území UK (čti Velké Británie). Z jeho útrob se vyřinula hrstka cestujících (oproti Jumbo Jet 747 to byla opravdu jen hrstka) včetně skvělého hudebníka Dana Bárty (dodnes se mi nepodařilo zjistit, co v Londýně dělal.. možná proto, že jsem se nestihla zajímat).. a zcela vzadu i mé maličkosti.

Od děsivé a strastiplné cesty vlakem, před níž jsem byla vlastním kufrem s 10kg nadváhou stržena z jezdících schodů, málem zavalena a možná i zabita (30 kg ve skořepině je přecijen 30 kg), jsem stihla vyřídit všechno možné, až do té míry, že mám poslední týden volna před nástupem do svého prvního oficiálního zaměstnání. A když na člověka přijde nuda, kamarádi mu podstčí myšlenku místo mailů založit blog, tak mu to nedá a začne blbnout do virtuálního prostoru. Tak asi tak.