panoptikum britských metropolí

aneb jak o víkendu aktivně "zrelaxovat"
Čím je můj všední den intenzivnější, tím méně času je na život virtuální.

V posledních čtrnácti dnech na má bedra popadalo několik deadlinů kombinovaných s přípravou třech školení. Tento mix zdá se být poněkud v rozporu s osobním životem, který se posléze snažím dohánět o víkendech. A po nich děkuji za každé nové pracovní ráno. Jsou opravdu vyčerpávající..

Všechno to odstartovalo zhruba před týdem dopolední návštěvou Oxfordu, kde AIESEC (banda studentů, kteří se snaží si zpestřovat studia všemožnými způsoby a vyrazit na to ze sponzorů pořádné prachy) pořádal klání mezi největšími univerzitními mozky. Vůbec jsem nebyla, jak by se zprvu mohlo zdát, chtiva měřit kapacity své šedé kůry s pubescenty na prahu dospělosti.. Do města Harryho Potera mě dovedla touha poslechnout si prezentaci našeho Chief Marketing Officera. Hned poté jsem zamířila vstříc lákadlům osmimilionového velkoměsta. Shepherd's Bush, kde se v Londýně usídlila má ozzie kolegyně, se stala jen přestupní stanicí na cestě do Coven Garden. Tam jsme povečeřely v jednom baru, popily v druhém, a zakončily to nevázaným tancem ve třetím. Tomuhle se, pánové, říká clubbing!

Ačkoli jsme ráno vstaly kolem 9. hodiny brzce ranní, do mauzolea slavných (čti Muzeum Madam Tussaud's) jsme se dopravily kolem poledního. Na to, že byla neděle, tak nám trvalo dostat se ke kase pouze půl hodiny. Zapózovaly jsme si, stejně jako ostatní členové davu, u figurín, které na fotkách vypadají ještě uměleji než ve skutečnosti, a vyrazily si na oběd do Camden Town. Tuhle záležitost všem vřele doporučuji. Zdejší trhy jsou pestrou přehlídkou rozličných kultur z všemožných koutů světa. Mimochodem, tušili jste někdo, že Karibik má svou typicky národní kuchyni?