aneb s výplatou se žije líp
Tenhle čtvrtek očekávám další ALU nadílku na svůj bankovní účet, tak doufám, že ji zas někde někdo nepřibrzdí.. že, Jacqui?!
Každopádně nudným časům společenského celibátu odzvonilo a pomalu začínám reagovat na lákadla kulturního žití. Hned v pondělí po první výplatě jsme se s mými dvěma spolubydlícími vydaly do Windsor Royal Theatre na hru podle předlohy oblíbené britské spisovatelky Agathy Christie "And then there were none". Psycho na způsob "Tajemství loňského léta" si v ničem nezadalo se současnou holywoodskou produkcí. Autorka statečně kosila návštěvníky opuštěného ostrova jednoho po druhém, až opravdu nezbyl vůbec nikdo. Zádumčivou atmosféru hry navíc podtrhoval celkový vzhled divadla s chladnými křivolakými chodbami, v nichž si průvan vytrvale pohrával s potrhanými pavučinami a oprýskanou omítkou. Až jsem měla cestou do místního kiosku cukání poprosit někoho o doprovod!
Konec pracovního týdne byl o poznání veselejší. Vyjeli jsme si na "služební cestu" do Swindonu, kde sídlí kanceláře bývalého Lucentu a naší současné půlky.. Měla jsem tak příležitost setkat se se všemi osmi trainíky (čti stážisty), které stihlo ALU za posledních půl roku nabrat. Ve společném setkávání jsme pokračovali i v sobotu, kdy jsme vděčně přijali pozvání Houstona, Chief Marketing Officer UK&I, na neformální večeři s ním a jeho rudovlasým andělem. Kombinace cideru, vína a portského ve mně zanechala spolu s nevšedně příjemnou společností opět velmi nadnášející pocit. Nedělní kocovina byla naopak záležitostí poněkud přízemní. Co se dá dělat? Jednou jsi dole, podruhé nahoře.. nebo spíš naopak!
No comments:
Post a Comment