20/01/2008

jak se žije pracujícím

aneb jak mě vzali do ALU na zvykání
Od těch dob, co jsem si hned po prvním dnu v ALU blokla počítač, už propršelo hodně vody. Odbyli jsme si čas firemních večírků, mailových schránek plnících se novoročními přání a kanceláří vylidněných jak po ataku nějaké zákeřné epidemie. Vlastně jsem si na ten klid v officu zvykla natolik, že jsem se první pondělí v novém roce zhrozila toho nájezdu lidské pracovní síly. Lidé se rvali o pracovní stoly, stáli se fronty na kávu, pomalu i na záchod..
Dokonce už jsem si zasloužila i svou první výplatu.. sice dorazila se čtrnáctidenním zpoždením, které jsem mimochodem málem zaplatila třicetilibrovým penále za přečerpání bankovního účtu a slečna z HR svým životem, o nějž jsem ji chtěla posléze připravit, ale dorazila a já nejsem bezdomovcem.
Práce kvapem přibývá, takže ze mě za chvilku bude asistentka na plný úvazek. CRM databázi už zvládám levou zadní, je na čase na mě přehodit další z mnoha podobných luštitelských oříšků. Ve čtvrtek jsem obvolávala pařížské restaurace kvůli přípravě večeře pro 40 našich zákazníků. Zodpovědně mohu přiznat, že to bylo velmi ftiptné. Kolegové rádi dosvědčí. Málem se utloukli smíchy, když jsem se zcela vážně do telefonu zeptala: "Parlez vous francais?" Asi bych měla vážně začít uvažovat o kurzu francouzštiny, zejména, když se za rok hodlám stěhovat do Parisu!

No comments: